Pro koho se rekuperace hodí a kdo na ni může zapomenout
Pro koho se rekuperace hodí a kdo na ni může zapomenout
Rekuperace se hodí zvláště tam, kde je potřeba hygienicky nutné větrání. Může jít o byty, rodinné domy, pasivní domy, občanské stavby, bazény, ale i průmyslové stavby. Své využití najde i na místech, která je třeba klimatizovat. Jde o obrácenou variantu, kdy je přiváděný teplý vzduch zvenčí ochlazován odváděným vzduchem.
Jak už to chodí, téměř vše má své ALE. Jinak tomu není ani s rekuperací. Systém se nevyplatí instalovat ve starých domech s velkými tepelnými ztrátami a levným zdrojem vytápění (dřevo, uhlí). Tady raději nadále větrejte okny a hlídejte si vlhkost vzduchu sami. Prvotní vysoká investice by se vám bohužel nevyplatila.
Po kterém systému sáhnout
Do svého objektu můžete zvolit aktivní, nebo pasivní rekuperaci. My vám teď přiblížíme rozdíl mezi nimi:
- Aktivní – je dražší, ale účinnější a několikanásobně úspornější. Najde navíc širší uplatnění. Kromě ohřívání vzduchu v zimě může v létě sloužit také jako klimatizace. Vytápí místnosti a ohřívá užitkovou vodu, a to díky tepelnému čerpadlu.
- Pasivní – jednotka s pasivní rekuperací je až o polovinu levnější než ta s aktivní. Postačí pouze rekuperační jednotka, v níž dochází k výměně tepla. Další zařízení není potřeba. Menší nevýhoda ovšem spočívá ve snížení teploty v místnostech o 3–4 °C při účinnosti rekuperace nad 80 %. V tomto případě je nutné v interiéru dohřívat vzduch na pokojovou teplotu.
Rozdíl mezi centrální a decentrální rekuperací
Rozdíl mezi druhy rekuperace spočívá i v tom, jak velký zásah je potřeba v rámci jednoho bytu, domu nebo rovnou průmyslového objektu. Efektivní výměnu a ohřev vzduchu může zajistit centrální nebo decentrální rekuperace. První jmenovaná je ideální právě pro velké objekty, jako jsou rodinné domy, ale třeba i školy, školky či restaurace. Základem je centrální rekuperační jednotka, v níž je vzduch vyměňován, ohříván a následně rozváděn do místností.
U decentrální rekuperace je vynechána hlavní jednotka. Jde o několik samostatných výměníků, které jsou nainstalovány v obvodovém zdivu. Když jeden výměník selže, v činnosti jsou stále další jednotky.
Je tedy jasné, že rekuperační zařízení se skládá ze dvou částí. První z nich je rekuperační jednotka, druhou je vzduchotechnický potrubní rozvod.
Rekuperační jednotka má v sobě rekuperátor a ventilátory, jež se starají o odvod vydýchaného vzduchu, kouře, vlhkosti a pachů ven a zároveň přivádějí čerstvý – buď ohřátý, nebo ochlazený – vzduch dovnitř. Pokud si pořídíte jednotku se standardním křížovým deskovým výměníkem, můžete se těšit na účinnost 60 až 70 %. Oblíbenější jsou ovšem protiproudé rekuperátory s účinností až 97 %. Novější kanálové rekuperátory slibují účinnost 90 až 99 %. Jsou ovšem složitější, a tím pádem i dražší.
Chcete-li se dozvědět, jak ve své domácnosti ušetřit co nejvíce elektrické energie, plynu a potažmo i peněz, nahlédněte do našeho článku, ve kterém jsme vám vše objasnili.
